Historická zachovalost textu
Je pochopitelné, že první věc, která člověka napadne po téměř dvou tisících letech od dokončení NZ, je otázka, zda-li je dnešní bible po těch letech nějak upravená například církví. Souvisí to i s tím, jestli bible vznikala "v režii" církve nebo jestli spíš církev vznikala v režii bible. Někteří by rádi viděli, že církev má autoritu i nad biblí, koneckonců neříkal Ježíš Petrovi, že mu dává klíče a tím snad i autoritu, coby prvnímu papeži? Jenže byl Petr prvním papežem? Anebo "jen" dostal coby jeden z apoštolů první možnost otevřít lidem ze všech národů dveře křesťanství?
Podobně zní otázka, zda koncily rozhodly o tom, co bude v bibli někdy dlouho poté, co byly jednotlivé knihy napsány, anebo byly koncily spíše reakcí na heretiky a snažily se jen distancovat od těch, kteří například odmítali z NZ vše, co bylo židovské - Marción byl ten případ ve druhém století, přijímal pouze Lukášovo evangelium a to si bohužel ještě značně zkrátil a některé Pavlovi listy. Vše ostatní, co máme dnes v bibli sice znal, ale zdálo se mu to příliš židovské.
Od Tertuliána (cca 155 - 220) se o tom dozvídáme v jeho spisu Proti Marciónovi, knize 4, kapitole 5:
"Celkově tedy, pokud je zjevně pravdivější to, co je ranější, pokud je ranější to, co je od samého počátku, pokud je od samého počátku to, co má apoštoly za autory, pak bude jistě zcela zřejmé, ze od apoštolů pochází to, co je uchováváno jako svaté depozitum v apoštolských církvích. Podívejme se, jaké mléko pili Korinťané od Pavla, jakému pravidlu víry byli přivedeni Galatští pro svou nápravu, co Filipští, Tesaloničtí, Efezští četli, jaké výroky měli Římané tak blízcí apoštolům, Římané, kterým Petr i Pavel společně odkázali evangelium a dokonce ho zpečetili vlastní krví. Také máme svatého Jana, který podporoval církve. Protože ačkoli Marción odmítá jeho Zjevení, řád tamějších biskupů, pokud se stopuje k počátku, bude přesto spočívat na Janovi coby jejich původci. Stejným způsobem jsou uznávány vynikající zdroje z jiných církví. Říkám tedy, že v nich (a nejen jednoduše v těch obklopených apoštoly, ale ve všech, které jsou s nimi v jednotě a společenství Kristova evangelia), ze Lukášovo evangelium, které bráníme celou svou silou, obstálo a udrželo si svou závažnost od první chvíle sepsání, kdežto Marciónovo evangelium není většině lidí známo a není někomu známo, aby nebylo zároveň odsuzováno. I ono má samozřejmě svoje církve, ale jsou speciální sami o sobě - jsou tak mladé, jak jsou podvržené, a pokud byste se tázali po jejich původu, mnohem snadněji odhalíte známky odpadnutí než jejich apoštolskosti s Marciónem coby jejich zakladatelem nebo někým od Marcióna. I vosy si staví hnízda, tak také Marcionité si dělají církve. Stejná autorita apoštolských církví poskytne důkazy také o ostatních evangeliích, které vlastníme rovněž jejich prostřednictvím a jejich použitím - myslím evangelium Janovo a Matoušovo - zatímco to, které publikoval Marek lze připsat Petrovi, jehož tlumočníkem Marek byl. Neboť i Lukášova podoba evangelia se obvykle připisuje Pavlovi. A může se zdát, ze díla, která učedníci vydali, náleží jejich učitelům. Nuže, Marción by měl byt volán k přísnější odpovědnosti ohledně těchto dalších evangelií, za to, ze je vynechal a trval na preferenci Lukášova evangelia od počátku. Ne, je ještě důvěryhodnější, že tato existovala ještě dříve nebo zároveň se vznikem samotných církví. Ale jak se mohlo stát, pokud apoštolové nevydali nic, že jejich učedníci byli více ve předu v takovéto práci? Přece by nemohli být učedníky bez nějaké instrukce svých učitelů. Pokud je tedy evidentní, ze tato evangelia byla současně v církvích, proč se jich Marción nedotkl - buď aby je opravil, pokud byla padělána, nebo aby je uznal, pokud byla neporušena? Protože je přece jenom přirozené, že ti, kteří překrucovali evangelium, by měli být pečlivější v překroucení těch, o kterých věděli, že jejich autorita je obecněji přijímána. Dokonce i falešní apoštolové byli takto označeni, protože napodobovali apoštoly tím, že je falsifikovali. Do té míry tedy, jak mohl Marción změnit, co se mělo změnit, pokud by to shledal padělaným, do té míry Marción pevně ukazuje, že to všechno bylo bez vady, protože to nepovažoval za nutné měnit. Zkrátka, on změnil pouze to, co považoval za porušené, ale ani tady nebyl v právu, protože ani toto ve skutečnosti porušené nebylo. Protože pokud k nám apoštolská evangelia přišla ve své celistvosti, zatímco Lukášovo, které je přijímáno mezi námi, je natolik ve shodě s nimi, že je jim rovnocenné v trvanlivosti přijímání církvemi, jasně z toho plyne, že Lukášovo evangelium jsme také obdrželi ve stejné celistvosti, dokud do něho svatokrádežně nezasáhl Marción. Stručně řečeno, když na něho Marción vztáhl ruce, pak se stalo rozdílné a nepřátelské vůči apoštolským evangeliím. Proto radím jeho následníkům, aby buďto změnili tato evangelia, ať už je na to jakkoli pozdě, ke svému obrazu, čímž se pak budou jevit v souladu s apoštolskými texty (neboť stejně mění denně své dílo, jak jsou námi také denně usvědčováni), nebo jinak aby se zastyděli za svého učitele, který stojí sám odsouzen oběma způsoby - kdy se jednou drží pravdy evangelia zasažen svědomím anebo znovu propadá nestydaté manipulaci. Toto jsou v souhrnu argumenty, které používáme, když brojíme proti heretikům víry evangelia, ukazujeme na řád času, který říká, že pozdější datum je známka padělatelů a že autorita církví podporuje tradici apoštolů, protože pravda musí předcházet padělek a pocházet přímo od těch, kterým byla předána."
U Tertuliána také čteme v jeho Předpisu proti heretikům, kapitole 36 výzvu tomu, kdo hledá: "Projdi si apoštolské církve, u nichž dosud stojí křesla apoštolů na svých místech, u nichž se čtou původní listy apoštolů, zpřítomňující hlas i tvář toho kterého apoštola. Nejblíže je ti Achája? Máš tam Korint. Nejsi-li daleko od Makedonie, máš tam Filipské, máš tam Tesalonické. Můžeš-li cestovat do Asie, máš tam Efez. Jestliže bydlíš v Itálii, máš tam Řím..."
Píše tedy, že si lidé tehdy mohli ještě projít ta původní místa a církve, vidět originály částí NZ a sami si je mohli prověřit a porovnat.
Je to pochopitelné, protože listy kolovaly a byly opisovány, ale originály si zřejmě jako poklad uchovávali původní adresáti.
O brzkém oběhu NZ textů svědčí Pavlova slova Koloským 4:16: Až u vás bude tento dopis přečten, zařiďte, ať je přečten také v laodikejském sboru, a vy zase přečtěte ten laodikejský.
V prvních generacích po Kristu se lidé mohli přesvědčit tak, že vyhledali žijící očité svědky: 1. Korintským 15:3 Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, 4byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem. 5Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti, 6poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteří už zesnuli, ale většina z nich ještě žije), 7poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům 8a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.
V dalších generacích už měli podobně jako my jen písemné svědectví apoštolů a jejich společníků a mohli si ověřovat jen jeho pravost.
To my dnes už nemůžeme, protože původní církve již neexistují, ani originály NZ textů. Nicméně můžeme se spolehnout na to, ze tyto texty se vzápětí po sepsání tak nekontrolovatelně rozmnožily, že již nebylo v lidských silách je nějak měnit, jak také naznačuje Tertulián ve svém textu z druhého století.
Jejich opisů byly tisíce a to nepočítám některé velmi rané překlady do syrštiny, koptštiny a dalších jazyků, které jsou mnohdy starší než některé rukopisy.
Podobně je také NZ od počátku hojně citovaný v jiných mimo-biblických spisech. Údajné již jen z těchto samotných raných citací by bylo možné celý původní text spolehlivě rekonstruovat.
Co se počtu rukopisů týče, má k NZ nejblíže Homérova Iliada. Ta má úctyhodných 650 rukopisů, z nichž nejbližší k originálu dělí jen 500 let. NZ má momentálně více než 24 000 rukopisu nebo jeho částí, z nichž nejbližší k originálu má méně než 50 let.
Navzdory této četnosti, kdy by člověk očekával hodně velké odlišnosti textů, se tyto z 99 procent shodují a místa, kde se rozcházejí (jedná se např. o vynechané písmeno, slovo, apod.), nemají vliv na žádné křesťanské učení.
Populární názor, že bible byla editována jak se církvi hodilo, je historicky zcela neudržitelný. Původností textu se zabývá vědecká disciplína zvaná textová kritika a pro další zájemce rád poskytnu přední dílo v tomto oboru od Bruce M. Metzgera:
- The Canon of the New Testament: Its Origin, Development, and Significance (1997)
Pokud ovšem má být bible opravdu tím, co sama říká, tak to není tak podivné, že zůstala dobře zachovaná po všechna ta staletí.
23Nejste přece znovuzrozeni z pomíjivého semene, ale z nepomíjivého, skrze živé a trvalé Boží slovo. 24Vždyť:
„Každý člověk je jako tráva,
všechna jeho sláva jako polní květ.
Usychá tráva, kvítí uvadá,
25slovo Hospodinovo však věky přetrvá.“
A to slovo je evangelium, které vám bylo zvěstováno. (1. list Petrův 1. kap.)